Loading...Tento víkend měla Beskydská liga přestávku, ale my jsme si odpočinout nemohli, protože nás čekal tradiční Florián. Tato trofej je v okrsku nejvíce ceněná, protože je pod záštitou starosty našeho okrsku. Místo konání soutěže se čas od času mění, letos se sjely všechny sbory do v okolí velmi známého mohelnického Haťoku.
Bohužel pánové z okrsku pořád tvrdě požadují široké hadice B75 a C52, takže jsme museli vytáhnout staré a hlavně těžké hadice. Když jsem vzal béčkovou hadici do ruky, nemohl jsem uvěřit, že jsme s nimi běhali ještě loni. Rozdíl oproti sportovním hadicím je opravdu enormní. Navíc se běhalo na 3B, takže mi roztáhnutí béček dalo opravdu zabrat. Na tréninku jsme zkoušeli styl „Nevcehle“, takže já, béčkař, jsem zapojoval jenom na stroj a potom jsem bral připravená oka B hadic a snažil se je co nejvíc natáhnout. Mezitím zapojil zbylé dva B spoje strojník.
Před tréninkem jsme konečně dovezli novou mašinu od pana Kovaříka, takže jsme byli všichni zvědaví co dovede. Samozřejmě je to nový stroj, takže nepojede hned na 100%, ale i tak je to rychlejší, než stará patnáctka. Navíc jsme trénovali na 3B a s širokými hadicemi, na což není stroj stavěný, takže nešlo moc posoudit, co to bude dělat se sportovními hadicemi a na 2B. Časy na tréninku se pohybovaly okolo 25s, na soutěži se poté ukázaly jako velmi slušné.
Soutěž začínala ve 14:00, ale už od devíti ráno přišli někteří z nás do hasičárny, protože jsme potřebovali ještě zaběhnout mašinu a vypilovat spojky na nových hadicích C38. Vytáhli jsme ven Tatru, káď a stroj. Z Tatry jsme napustili káď, nabrali přes savice vodu do stroje a ze stroje vedla hadice B zpátky do kádě. Vytvořil se tedy takový okruh. Potom jsme nechali mašinu běžet, až se zahřála na přibližně 70 – 80°C a potom se musela zase nechat zchladit. Toto jsme opakovali celé dopoledne. Mezitím jsme já s Pavlem vytáhli brusnou pastu a pilovali spojky na nových céčkách. Sice je budeme potřebovat až na další soutěže, ale někdy se to udělat musí :-).
Po obědě se už začali scházet členové našich týmů. Do soutěže jsme postavili klasicky muže a ženy a dokonce se vyhecovali i naši veteráni, protože Mohelnice měla taky mužstvo nad 40 let. Po příjezdu do Mohelnice jsme poprvé zažili pocit, že se na nás všichni dívají. Dopředu už totiž všichni věděli, že přivezeme silný stroj. Schválně jsme si kvůli této soutěže nechali udělat klasický výfuk, aby byl stroj „bez viditelných úprav“ a nikdo nemohl nic namítnout.
Soutěž se odehrávala přesně podle 2. kola požárního sportu, což zahrnovalo výše zmíněné hadice B75 a C52, rovněž zmíněný stroj bez viditelných úprav, muži startovali v pracovním obleku PSII a v kanadách, ženy měly výjimku – mohly startovat ve sportovní obuvi a nemusely mít oblek PSII, ale musely mít zakryté kolena a lokty. Poslední podmínkou bylo startování stroje až při útoku, tedy stroj nesměl být nastartován před započetím pokusu.
Ženy měly zkrácenou trať na 2B, takže odzávodily jako první. Zapsalo se pouze naše družstvo a Pražmo. První jely ženy z Pražma, které nepředvedly povedený pokus a dosáhly hodně pomalého času 55,21s. Naše holky tedy mohly jít v pohodě do svého pokusu, stačilo předvést průměrný útok bez větší chyby. Sice nepředvedly bůhvíjaký špičkový výkon (čas 35,78s), ale na první místo jim to s přehledem stačilo.
Poté se trať prodloužila o 20m a šli na věc muži. Jako první startovali domácí z Mohelnice „A“. Předvedli čas na úrovni našeho nejlepšího tréninkového pokusu, a to 25,13s. Opravdu povedený útok jim ale zhatilo nespojení savic, takže nakonec si zapsali pouze neplatný pokus. Škoda, s tímto časem by skončili druzí. Kluci ukazují, že by se ani v BL neztratili.
Poté předvedli svůj pokus chlapi z Pražma. Moc se jim to nepovedlo, čas 31,91s rozhodně není dobrý. V rámci soutěže to však byl jeden z nejlepších výkonů, takže obsadili konečné třetí místo.
My jsme byli na řadě jako třetí. Už jsem úplně zapomněl, co to je běžet navlečený v pracovním obleku a v kanadách. Je v tom strašné horko a hlavně ty kanady jsou docela problém, nedá se v nich běžet po špičkách, člověk dupe jako slon :-D. Po startu jsem trochu déle zapojoval B na stroj, protože tam byl přetlakový ventil, takže jsem musel brát spojku ze základny. Popadnul jsem oka béček a vyrazil dopředu. Mezitím jsem si všimnul, že si Siki musel povytáhnout kalhoty, protože mu při ohybu k rozdělovači trochu sklouzly (sklidil potlesk všech přítomných žen :-)). Nicméně jsem pokračoval dál, jenže v těch kanadách jsem spíše šel, než běžel. Lukáš na zadku počkal s nápichem savice trochu déle, takže jsem to nakonec celkem natáhnout stihl, ale zase jsme ztratili nějakou tu sekundu na čase. Výsledný čas 24,49s ale s přehledem stačil na průběžné vedení. Nevím proč, ale v tom okamžiku jsem si řekl, že teď už nás může porazit jenom Bystré. Takový pocit jsem zažil poprvé a musím říct, že je to opravdu příjemné ;-).
Potom následovaly tyto týmy: druhý tým Mohelnice, po vzoru „áčka“, taktéž nedokázal spojit savice a zapsali si NP. Nižní Lhoty dosáhly času 36,34s bez šance na lepší umístění. Raškovicím nebyla nic platná ani půjčená PS16 a s časem 36,66s určitě spokojeni nebyli. Krásná nedokázala dokončit útok, když se jednomu z proudků podařilo zapojit spojky jedné hadice C do sebe, takže zůstala na základně.
A pak to přišlo – na startu zbývalo už jenom poslední Bystré a my jsme s napětím očekávali, jak se jim pokus povede. Kluci to měli dobře sehrané, výběh od základny měli opravdu rychlý a možná by nás porazili (bylo by to asi těsné), kdyby se jim neodpojil kontakt baterie u stroje, takže nemohli nastartovat. Než se vzpamatovali a zapojili kontakt baterie, ztratili 2 – 3 sekundy a dokončili v čase 28,51s.
Mohli jsme se tedy začít radovat naplno. Ve hře bylo však ještě jedno první místo, a to ve veteránské kategorii nad 40 let. Startoval mančaft Mohelnice a naši. První se nachystali Mohelničané. Jako prvnímu týmu z Krásné se jim podařilo dokončit, ale čas za moc nestál – 63,60s.
Naši staří pánové se poskládali takto: stroj – Mirek Očadlý ml., spoje savic – Tonda Kohut, koš – Mirek Muroň, béčka – Zdeněk Šostý, rozdělovač – Siki (mohli si půjčit jednoho pod 40 let), levý proud – Mirek Janša a pravý proud – Jura Šostý. Protože netrénovali, museli jsme jim vysvětlit, jak vůbec poskládat hadice na základnu, příště by už to snad mohli zvládnout sami, chlapi z Mohelnice to uměli ;-). Po malých problémech s košem (pan starosta nejdříve šrouboval do protisměru :-D), na béčkách (trochu delší zapojování B na stroj) a na levém proudu (3 sekundy prostřik) se jim povedl opravdu pěkný útok v čase 30,12s, za který by dokonce brali v mužské kategorii 3. místo!
Pobrali jsme co se dalo, hasičárnu zdobí pěkný a hlavně těžký putovní pohár, ukázali jsme se před celým okrskem, takže můžeme být maximálně spokojeni. Někdo může namítnout, že jsme vyhráli kvůli silnému stroji. Jenže v tom případě si musí taky uvědomit, že trénujeme už od května a trénujeme pravidelně každý týden. Stroj by nám byl k ničemu, kdybychom neměli natrénováno. Dát si tři cvičné útoky jednou za čas před soutěží opravdu nestačí. Navíc naše mašina je sice devatenáctka, ale není zaběhnutá, takže netahá tak, jak by měla. V tento moment je jen o málo rychlejší než patnáctka, se kterou jsme odjeli skoro celou sezónu.
Náš úspěch jsme zapíjeli až do ranních hodin v hasičárně, byla skvělá nálada, všichni se perfektně bavili, někteří se i prospali (dotyční dobře vědí kdo :-D). Je to jeden z důvodů proč požární sport děláme a opravdu to stojí za to. Příští týden se zajedeme podívat ráno do Ostravice, kde se koná soutěž na 3B a potom nás čeká závěrečná noční soutěž BL ve Fryčovicích.